Zkušenosti

Pavel

Pavel: O Evangelizační Explozi a praktickém vlivu tohoto kurzu jsem slyšel na konferenci pro pastory Křesťanských společenství. Bratr Zdeněk tam sdílel o své zkušenosti s EE. Dvacet let byl starším církve, ale přitom neuměl sdílet s lidmi evangelium a vést je k tomu, jak přijmout dar věčného života. Po absolvování kurzu EE a výsledkem bylo několik obrácených lidí v jeho církvi. Začal žít nový životní styl – již ví, jak mluvit s neznámými lidmi o Bohu a využít k tomu každou příležitost.
Jeho zkušenost se mě dotkla. I já jsem měl podobnou zkušenost pasivity a strachu mluvit s neznámými lidmi na ulici. A pokud jsem svědčil lidem o Ježíši, tak jsem nevěděl, jak důležité je se lidí zeptat, zda chtějí přijmout dat věčného života, a jak poznat, zda jsou k tomu připraveni. 
Rozhodl jsem se pozvat Michala Krchňáka do Ostravy. Věděl jsem, že několik mladých ze sboru každý měsíc v Ostravě koná pouliční evangelizace, a že se chtějí naučit, jak to udělat.

Kurz Evangelizační exploze byl perfektní. Nejen teorie, ale hlavně praxe na ulicích nás naučila lovit lidi a mít o lidi kolem sebe zájem. Kurz mě povzbudil k systematické práci vyhledávání lidí, kteří jsou Bohem připravení. Teď už vím, jak v rozhovoru vést lidi, aby se mohli rozhodnout přijmout věčný život.
Nejlepší částí praxe byl příklad trenérů. Když jsou lidé otevření naslouchat, přináší to velikou radost.
Během třech dnů, kdy probíhala praxe, jsme oslovili a následně měli dlouhé rozhovory o věčném životě v Kristu s více než třiceti lidmi.
Asi každý desátý oslovený člověk nebo pár má zájem slyšet, jak je možné získat věčný život. 
Mám také následně velmi dobrou zkušenost z nemocnice, kde jsem měl možnost oslovit čtyři lidi. Kurz mě naučil mít o lidi zájem a převzít za ně modlitební zodpovědnost.

Jitka

Jitka: Do kurzu EE, jsem se přihlásila, protože jsem pořádně nevěděla jak lidi oslovovat a jak jim evangelium předat. V podstatě to pro mě byla jedna velká výzva. Čím více se kurz blížil, tím více jsem z toho měla strach. Bála jsem se, že to nezvládnu, že se všechno nedokážu naučit, že svůj strach nepřekonám. Dopředu jsem to vzdala. Kurz jsme měli rozdělený do 5 dnů, první 2 dny jsem hodně zápasila s tímhle přístupem. Věděla jsem, že není dobrý a nechtěla jsem ho a současně jsem si dostatečně nevěřila. Byl to se mnou proces, musela jsem si uvědomit, jak moc je důležité, aby lidé kolem mě slyšeli tu nejlepší zprávu. Třetí den učil také Walter, říkal, že mě úplně chápe, že on se také vždycky bál a bojí. Když jsme ten den vyšli na praxi, tak jsem sebrala veškerou odvahu a oslovila jsem dvě holky, kterým jsem mohla říct celé evangelium.

Můj přístup se hodně změnil; vím sice, že moje hlavní povolání není být evangelistou, ale chci poslechnout Ježíšův příkaz, jít a činit učedníky. Jsem vděčná za veškerý čas, který jsem na semináři mohla prožít, věřím, že to tím pro mě neskončí.

Jana ml.

Jana ml.: Jsem hodně ráda za osnovu pro to, co mám říkat. Dvě noci jsem přemýšlela o tom: vždyť já budu vědět, jak to říct konkrétním lidem… Líbily se mi tvoje osobní příběhy a různé citáty jako: „spasení je zadarmo, ale stojí všechno!“ anebo „unudit lidi evangeliem je hřích.“
Super jsou také odpovědi na námitky.
Předávání evangelia není jen o tom, že ho řeknu, a už jsem vyhrála, ale to je teprve začátek! 

Lucka

Lucka: Za kurz jsem moc ráda, i když bylo dost pro mě stresující, že jsem ve stejném období musela řešit i jiné věci. První večer jsem byla vnitřně unavená. Učila jsem se ale spoléhat na Pána, stres odcházel, přišel pokoj a při praxi na ulici to bylo OK.

Jsem vděčná, že jsem tady mohla být. Dřív, když jsem se modlila za lidi, něco málo jsem naťukla, ale jenom maličko. Neuměla jsem systematicky pokračovat. Teď je mi jasné, co dál. 

Elenka

Elenka:
Nelíbí se mi, že křesťané dávají nízké nároky. Tady je to pořádně!!
Dřív jsme chodili evangelizovat, ale chyběla nám struktura a cíl. Cítím se v tom pohodlně a dobře a myslím, že i posluchači; vždycky ten první okamžik bude těžší.
Velkým svědectvím pro mě byla „práce“ s tou patnáctiletou dívkou, když se chtěla modlit modlitbu odevzdání; ještě se je snažíš odradit! Člověk zhruba ví, do čeho jde. Snažíme se odkrýt „karty.“ 
Chtěla bych, aby se to stalo životním stylem.
Učitel sám byl příkladem.
Velmi mě zaujalo slovo o cílech a vizích v protikladu k „uprdnutému“ křesťanovi (nadělá to rámus a smrad, ale nic z toho není…).

Jana st.

Jana st.: Vůbec jsem nevěděla, jak mluvit o Kristu. Neuměla bych je přivést ke spasení. 
Ve sboru to chybí (20 let jsem u Pána); nyní vím, jak to mám dělat.
Když jsme si to na začátku zkoušeli, říkala jsem si: nevím, jestli to dokážu vstřebat do neděle. Ale nestresovala jsem se. Poprosila jsem o modlitby a bylo to cítit, (jinak potřebuji více spánku); Pán Bůh to zaštítil.

Nikola

Nikola:
Evangelizační exploze pro mě byla výzvou. Uvědomila jsem si, že jsme často plní různorodých očekávání. Ty se však mohou lišit s tím, co pro nás plánuje Ježíš Kristus. Ten totiž vidí za hranice našich možností, a pokud se mu odevzdáme, oslaví se na tom. Mnohdy si myslíme, že některé věci nedokážeme, protože to není v našich silách, ale co je, nemožné u lidí je možné u Boha. Proto se nenechejme zastrašit našimi pozemskými starostmi.

U mě to bylo podobné. Před seminářem jsem se modlila za mnohé lidi, kteří mi leží na srdci, aby poznali Pána. Často jsem přemýšlela, že je tolik možností k rozhovoru s lidmi, kteří nevědí o daru věčného života, ale nevěděla jsem jak jim to správně vylíčit. A tak jsem mnohdy ani raději sama nezačala. To, že jsem kurz absolvovala, je pro mě milost Boží. Přijelo totiž k nám shodou okolností více školitelů a díky tomuto se našlo také ještě místo pro mě.

Nechci se tajit tím, že jsem měla dlouhodobé problémy se vstáváním, protože užívám několik prášků a toto je jeden z jejich vedlejších účinků. Neměla jsem sílu vstávat, a když jsem vstala, mnohokrát jsem byla unavená. Proto jsem usoudila, že to nedokážu. Díky Pánu Bohu a jeho síle skrz Ducha svatého jsem spala za ty čtyři dny asi okolo sedmi až osmi hodin denně. Pro někoho je to běžné a zdá se mu to normální. To, že jsem ráno nebyla vůbec unavená a celý den byla při síle v aktivním evangelizačním programu, mi ukázalo, že jsem se mýlila. Jsem toho schopna, jestliže poprosím Pána a modlím se za to. A pokud se to shoduje s jeho vůlí, tak mi to může umožnit. A tak jásám, kolik nám Pán může dát síly, aniž bychom si to vůbec uvědomovali.

Tento kurz mi v mnohém otevřel oči. Především v tom, že je dobré určovat si cíle našeho života s Pánem. Nejen cíle týkající se světských záležitostí, mezi které může patřit vzdělání, či práce. Bůh umí tyto naše plány spojit a dát tomu celek, pokud sami chceme a dáme mu prostor. Cíle jsou dobré také k tomu, abychom neupadali do rutiny a abychom se nechali vést Duchem svatým. Proto věřím, že je nejlepší se na ně také ptát Boha.

Poznala jsem zde také, jak mě Bůh miluje a jak mi žehná.  Jak nás dokáže vést k těm lidem, kteří se sami můžou rozhodnout, jestli se mu odevzdají. Bůh je láska a dívá se lidem do srdce. Líbil se mi také styl výuky a následná praxe. Také to, že naše šíření radostné zprávy v srdcích těch, které oslovíme, zanechá stopy. A my si někdy ani neuvědomujeme jak veliké. To ví jen Bůh. Avšak věřím, že si jednou někdo může vzpomenout na něco, o čem jsme mu povídali. O zázračném působení Ducha Svatého a daru Boží milosti.

Proto si přeju, abych byla světlem pro druhé. Chci žít tak, jak se to líbí v Božích očích, abych se nechala vést takovou cestou, jakou má Ježíš pro mě připravenou. Nevím jaká je, ale jedno vím, že je dobrodružná a má ten nejkrásnější cíl všech cest. Takový cíl, který si ani nedokážeme představit a i ty nejkrásnější sny, jsou oproti němu jen nepatrnou kapkou v oceánu.

Lída P.:
Na seminář Evangelizační exploze jsem se hodně těšila. I když jsem s mnoha lidmi evangelium sdílela, často jsem měla pocit, že buď vyprávím své zážitky, nebo se zase příliš snažím vše „technicky“ správně vysvětlit.
Na semináři padly některé mé bloky, které mi bránily evangelium sdílet. První byl, že lidé na ulici si přece nebudou chtít povídat o duchovních věcech s neznámými lidmi. K mému překvapení to naprosté většině oslovených nedělalo žádné potíže.
Kurz EE mi také pomohl ujasnit si zásady vedení rozhovoru, porozumění, jak k lidem citlivě přistupovat, vnímat i jejich pozici – kde ve svém přemýšlení o duchovních věcech jsou, kdy má smysl s nimi jít dál a kdy už skončit.

Vidím jako velký přínos, že jsme si mohli ujasnit strukturu rozhovoru. Cítím se mnohem uvolněnější, když vím, co lidem chci sdělit a lépe tak vnímám Ducha svatého při samotném rozhovoru. Věřím, že velkou roli hraje i týmová práce a modlitební zázemí. Negativní zkušenosti, které mnozí zažili, když zkoušeli evangelizovat jako „sám voják v poli,“ jsou pak zábranou pokračovat ve sdílení evangelia dál.

Uvědomila jsem si, že přestat sdílet s lidmi evangelium znamená okrást se jako církev o největší zdroj radosti a života. Kurz pro mě byl navrácením se k základům, které někdy jako církev docela opomíjíme.

Káťa H.:
Celkově se mi kurz EE moc líbil a myslím, že je v něm velmi dobře popsán způsob, jak s ostatními lidmi kvalitně a srozumitelně sdílet evagelium. Nejvíc se mi líbily příběhy – některé z nich jsem neznala a musím říct, že velmi dobře pomáhají vysvětlit biblické pravdy a zároveň udrží pozornost posluchačů. Dobré je také to, že znalost nezůstává jen ve třídě, ale všichni si na ulici nebo v parku EE rovnou vyzkouší. Co se mi konkrétně líbilo?
– Kurz je dobře udělaný, není to jen vysvětlení evangelia, ale i důvody a motivace, proč jej sdílet.
– Interaktivita kurzu – možnost pro účastníky se prakticky zapojit (připravit a sdílet svědectví atd.)
– Dobrá a chytlavá prezentace kurzu od učitele.
– Je vidět, že učitelovi evangelizace opravdu leží na srdci, sdílel i osobní zkušenosti, ne jen kurz podle příručky.

Honza:
EE je jednoduchý a hutný způsob jak předat evangelium.
Lidé jsou dnes otevření – dostal jsem nový pohled na společnost.
Máme ve sboru nádherné lidi, kteří jsou ochotni pro to něco obětovat.
Byla to tvrdá práce; měli bychom se jako křesťané více učit.

Luboš St.:
Jsem rád, že jsem tu mohl být.
Konečně jsem zažil systematické vyučování, které má výsledek.
Musím to dostat pod kůži. Dostal jsem know-how; nyní se s tím sžít.
Toužil jsem po něčem takovém; přemýšlel jsem nad Alfou – jsem rád, že přišlo toto.

Jitka:
Jsem vděčná, že je to vyučování s příkladem – praktická část je pro mě ještě důležitější; mám ráda akci. Jsem ráda, že to má hlavu a patu – jsem emocionální. Chci se to učit, aby se to stalo mou součástí.

Katka:
Jsem nadšená ze systému; je to ucelený přehled jak vést evangelizaci, z praxe – dobré, že to není jen teorie; posouvá to člověka.

Šárka:
Poprvé v životě jsem se naučila tolik veršů z paměti! Přínosné to bylo pro mě v tom, že dřív jsem nedokázala mít kostru; vždy bojovala s tím, co říct lidem. Vůbec jsem vlastně s lidmi nemluvila. Tak třeba jsem byla v dopravní zácpě hodinu s paní, nic neřekla a pak jsem se dozvěděla, že za 14 zemřela! Je fajn zjištění, že lidi chtějí slyšet – zvlášť mladí lidé! Šokující je, že v 17 letech hoch neslyšel, že ho Bůh má rád. Líbí se mi koncepce a propracovaná následná péče. Potřebujeme nakazit další křesťany – máme v tom velký deficit.

Jana S. : Chci si opakovat a prohubovat to, co jsme říkali,  abych to uměla a nepřeskakovala
Řeknu o tom dalším křesťanům, jak mohou získávat nové učedníky, a budu je v tom povzbuzovat
Konečně vím, jak mám lidem říkat evangelium. Konečně jsem dosáhla smyslu svého života a bytí. Dříve jsem si kladla otázku: co to má všechno za smysl?! Nedělala jsem to, měla jsem z toho depku.
Je to výborná nenásilná přátelská forma evangelia, přijetí věčného života; jsem moc povzbuzená.

Johana: Líbí se mi, že je to stručné, jasné, jednoduché (to asi nejvíc), dá se to naučit.
Budu se to dál učit ze skript, abych to opravdu uměla. Budu propagovat vyučování EE ve sboru skrze svého pastora. Ráda bych to dotáhla na učitele EE a vyučovala své sourozence ve sboru.

Václav: Mám mnoho co dohánět. Mně to ukázalo, že si neuvědomuji, jak někdy stojím nad lidmi. Nerad bych, aby mě také někdo poučoval jako malé dítě; po této stránce je to pro mě výborné. Motivuje mě to k učení veršů nazpaměť. 

Dana K.:  Mohla jsem se částečně naučit, jak předávat lidem evangelium. Učila se překonávat bariéru ostychu, strach navazovat kontakt s lidmi a mluvit s nimi o duchovních věcech.
Zjistila jsem, že lidé jsou ochotni se bavit o duchovních věcech. Pomáhá mi to v setkáních s lidmi, se kterými se znám – mohu použít příklady EE, i když to není třeba celé EE. Budu se muset víc učit – zpaměti verše… Potřebuji si to opakovat. A udělat si plán!

Anička Š.: Velice mě to povzbudilo ve zvěstování evangelia. Už jsem dřív zpohodlněla, abych oslovovala lidi. Teď jsem povzbuzená sdílet se s dobrou zprávou. Je to lepší jít ve dvou, třech. Povzbuzuje mě, že se v tom můžeme cvičit.

Romana D.: Mohla jsem se dozvědět body, které mohu říci lidem. Znala jsem jenom velmi stručný vícuc…. Dalo mi to ten obsah. Konečně jsem měla po dlouhé době příležitost se něco učit, protože následovala zkouška – měla jsem motivaci.

Roman D.:  Včera jsem byl úplně vyřízený, dlouho jsem to nezažil… Stál jsem tam a byl duchovně mimo. Přitom se mi to líbí, jak mladí lidé evangelium přijímají… Byl jsem rozpolcený, že se mi do toho nechce, a zároveň se mi to líbí, když se to děje. Uvědomil jsem si, že musím jít do věcí, i když se mi nechce. Trochu jsem si myslel, že nedám ústní, ale že budu mít až takové vokno. Zjistil jsem, že mám chytrou manželku. 
 

Oldřiška Š.  Líbilo se mi společenství, přátelská atmosféra, vyučování, možnost si hned vše vyzkoušet.  Opravdu mám touhu mluvit s lidmi – vždycky mě to potěší.
Uvědomila jsem si, že je důležité zdůrazňování věčného života! Osobní příklad je skvělý.

Ivana
Největší přínos pro mě je jasně daná osnova; srozumitelná, teologicky přesná. Člověk má spoustu znalostí, ale je potřeba vybrat z toho to podstatné.
Líbilo se mi postupné cvičení, aby se to zažilo. Viděla jsem to jako výsadu, že jsem šla poprvé s Michalem. V životě bych nevěřila, že je možné se na první setkání bavit s lidmi čtyřicet minut.

Michaela Z.
Evangelizace nebyla můj koníček, skutečně ne. Ale když se člověk rozhodne, že nebude pouhým fanouškem Ježíše, ale jeho učedníkem, tak prostě musí vystoupit ze své zóny komfortu a poslechnout to: “Jděte a získávejte….” Nebylo to zadarmo, byl to boj. Zvlášť, když jsem zjistila, že na konci budou závěrečné zkoušky. Nahlásila jsem před sborem, že na zkoušky půjdu, abych nemohla vycouvat. Což jsem chtěla asi tak milionkrát. Líbí se mi, jak je kurz stavěný, člověk se vše učí p-o-s-t-u-p-n-ě, krok za krokem. Nenahraditelná je praktická část kurzu. Na přednášejícím oceňuji mimo jiné i jeho trpělivost s širokou škálou dotazů, poznámek a komentářů. 

Stanislav R.
Slyšel jsem, že kurz EE dělal region P H. Říkal jsem si, to je zajímavé – to bych chtěl také zkusit.
Pak na staršovstvu zaznělo od Josefa: „Chceme letos opět kurz, ale nikoho nemáme!“
Řekl jsem si: to je příležitost pro tebe!
Kurz mi hodně osobně přinesl: je strukturovaný, perfektně zpracovaný. Když se vrátím do dřívějších vlastních evangelizačních  rozhovorů, vždy to bylo pouze o Ježíši, kříži, odpuštění a hned modlitba přijetí. Co však chybělo, bylo téma: jistota věčného života, milost, hřích. Teď vnímám zpětně, že není možné skočit až na konec, ale je třeba evangelium říci od začátku! Lidé jsou zaměřeni na samospravedlnost, pojem Boží milost je jim cizí.
Těším se, co Bůh bude dělat na našem regionu. Musíme do toho vplout!
Osobní poznatek: bylo skvělé, že jsme kurz dělali po částech a mohli i po částech procvičovat! 

Marie R.
Líbilo se mi, že kurz je celé evangelium. Často člověk řekne prostředek nebo konec. Jsem za to ráda. Je potřeba lidem říkat celé evangelium, aby je oslovilo a dotáhli to do konce k vyznání Ježíše Krista. Pokud neuslyší, nemohou se obrátit.
Budu se modlit, aby mě Pán Bůh používal. Mrzí mne, že jsem promeškala dost času.

Andrea
Kurz EE mi pomohl dát zvěstování evangelia jasnou kostru, takže sdělení má teď hlavu a patu 🙂 Díky společnému sdílení a praxi s trenéry jsem byla povzbuzená k akci, protože rozhovory s lidmi byly úžasné, pomohly mi částečně odbourat strach někoho oslovit, když drtivá většina oslovených lidí měla o rozhovor zájem. Jako bonus jsem v teorii dostala odpovědi na otázky, na které jsem dříve neuměla reagovat.